wreck this journal.

30. března 2014 v 14:09 | Liu Shavi. |  reviews
Wreck this journal je knížka, která u nás v České republice není moc známá. Hodněkrát jsem se s wreck this journal setkala na tumblru, ale nikdy jsem se o to nijak víc nezajímala. Nedávno jsem na knihu narazila náhodou na blogu jedné zahraniční blogerky, která se o ní zmínila, ale vlastně pořádně neřekla co to je. Nedalo mi to a hned jsem začala googlit. Na žádných českých stránkách jsem nenašla pořádnou recenzi, takže to, co jsem se o knížce dočetla, bylo pouze ze zahraničních webů. Knížka mi okamžitě padla do oka a já hned cítila, že ji musím mít.

 

TOP.

8. února 2014 v 20:57 | Liu Shavi |  shitbox
Rozhodla jsem se sepsat 10 12 věcí, na kterých jsem maximálně závislá, který miluju, nebo tak něco. Původně to měl být seznam 10 věcí, ale jaksi se to vymklo kontrole a já tam ty dvě nemohla odebrat. Nedávala jsem tam žádného člověka, protože na to bych musela vytvořit speciální seznam :-D Doufám, že jsem na nic nezapomněla. A je to řazené náhodně, ne podle oblíbenosti či co.


miss you much.

7. února 2014 v 0:40 | Liu Shavi |  shitbox
čtvrtek, 6.2.2014, 23:39

Dneska mi má nemoc dovolila vyvenčit psy. Sice jen večer, ale přeci jen. Miluju večerní venčení. Všude černo, všechno je tak tajemné a zajímavější než za světla. Ve sluchátkách mi zněl ten pronikavý hlas Bruna s Talking to the moon.

,,Talking to the moon, try to get to you
In hopes you're on the other side
Talking to me too, or am I a fool?"
- Bruno Mars, Talking to the moon

Podívala jsem si na měsíc, který svou září pohltil celé sídliště. Co asi teď děláš, Bruno?, honilo se mi hlavou. Mluvíš na měsíc a pokoušíš se ke mě dostat, tak jako já právě teď k tobě? Pak mi došlo, že to asi těžko, když je tam o devět hodin míň než tady.

 


co dělat, když jsem nemocná.

4. února 2014 v 13:13 | Liu Shavi |  tips
Právě teď ležím už pátým dnem v posteli s antibiotiky a minimálně dalších pět dní ležet budu. Všichni víme jaké to je, když jsme nemocní - pití čajů, braní léků, nekonečné ležení v posteli, koukání na televizi, surfování po internetu. Prvních pár dní se to může zdát jako skvělé odreagování, ale po pár dnech nás to začne nudit. Pořád ten stejný stereotyp. V televizi nedávají nic zajímavého a na internetu taky není co dělat. Proto jsem sepsala pár věcí, co můžou naší nemoc alespoň trošku zpříjemnit.


sometimes i just hate myself, so what?

1. února 2014 v 19:08 | Liu Shavi |  thinking
Deprese. Chvíle, kdy se zničehožnic začnu nenávidět. Nemám ráda své tělo, svůj obličej, lidi kolem mě. Neexistuje žádná osoba, které bych mohla říct všechny svoje pocity. Ovšem, že kolem sebe mám lidi, které bych nikdy nevyměnila, ale nejsou to ti, kterým bych se mohla svěřit. Kamarádka, kterou znám celý život mě pořádně nepochopí a ke všemu je ode mě daleko. U druhé kamarádky mám obavy, že se mi vysměje. A nejlepší kamarád? Tomu ani nevím, proč to nechci říct. Asi možná proto, že nepatřím mezi ten typ lidí, co snadno důvěřují. S lidmi umím mluvit o všem, jen ne o svých pocitech. Je to něco, o čem se mi strašně těžko mluví.